Ryba.

8. května 2011 v 22:09 | Mary |  Tragické i komické osudy jedné slečny.

Když se člověk probudí s kocovinou a vědomím, že mu ji způsobili přátelé, když se ho předešlou noc snažili rozptýlit od všedních starostí, je naštvaný, ale vezme si ibalgin a mávne nad tím rukou.
Člověk, který vstane, třeští mu hlava a vedle postele najde dvě prázdné lahve od vína a další od Tuzemáku, který měl původne ve spíži jako přísadu do perníku, a na nočním stolku vidí samotnou skleničku, je na tom bídně a ví to o sobě.
Ten, jehož problémy jsou nové a aktuální, je utěšován přáteli a dostane se buď do původního stavu a nebo skončí u druhé možnosti, kdy všechny přátele už dávno omrzel a proto sám utápí smutek v alkoholu tak dlouho, dokud si ho je ještě vědom.
Patřím k té druhé skupině. Ne proto, že by se mě moji přátelé zřekli, ale proto, že se tvářím, že už jsem se dostala ze dna alespoň na úroveň "občas se nadochnout nad hladinou". Ale pravdou je, že už jsem se tak dávno nenadechla, že mám pocit, že se každou chvíli utopím.
Člověk může předstírat, že nedýchá a nadechnout se občas ostatním za zády, ale jak dlouho vydrží člověk, který nedýchá předstírat, že dýchá?
Už dávno jsem se rozhodla, že se naučím plavat, ale nějak se k tomu pořád nemám. Spíš mám pocit, že mi začínají růst žábry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama