Jako v černobílém filmu.

9. listopadu 2010 v 18:24 |  Tragické i komické osudy jedné slečny.
rain
Ačkoliv nevím proč, poslední dobou se mi zdá, jako by všechno dostávalo nepříjemně šedivý nádech. Jako bych se ztrácela v cigaretovém kouři.
Zdá se mi, že dřív jsem měla něco, co dávalo mému životu smysl, ale teď se to něco ztratilo a mě nenapadá kam, dokonce si ani nedokážu vzpomenout co to bylo. Zkrátka mi z života začínají mizet barvy.Nenápadně a pomalu se vytrácejí.
Nenapadá mě jak popsat, jak se teď cítím, ještě nikdy jsem se tak necítila. Je to jako deprese, ale nevím z čeho ji mám. Snažím se najít důvod, proč mám pořád pocit, že jsem tak sama, ale čím víc ho hledám, tím vzdálenější se zdá být.
Je to zvláštní, nechápu to. Už je to dávno, co jsem se naposledy s někým pohádala. Dokonce se mi povedlo vytvořit ve třídě bezvadnou partu, se kterou si chodíme po večerech někam sednout nebo pouštět draka. A přesto mi něco chybí. Možná je to něco, čeho bych se snažila dosáhnout, jako jsem se dřív snažila dát dohromady tuhle naší partu. Možná je to tím, že teď není na obzoru žádný "vyšší cíl" o který bych mohla usilovat. Možná to je obojím nebo třeba něčím úplně jiným. Já to nevím.
Ten pocit ve mě čeká, dokud nebudu sama, potom se pomalu začne prodírat na povrch, až se okolo mě udělají oblaky hustého temně šedého dýmu a dusí mě. Chce se mi kašlat, ale nejde to, jen čekám, kdy mě ten dým zadusí úplně. Barvy se vytrácí. Připadám si jako ve zlém snu, jediné v čem se tenhle pocit od noční můry liší, je to, že ať se štípu jak chci, nevzbudím se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Džejny Džejny | Web | 13. listopadu 2010 v 19:25 | Reagovat

ako keby som čítala svoj život.Hlavne na tom začiatku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama