Disillusion

14. listopadu 2010 v 3:22 |  Spisovatelkou alespoň na malou chvíli.
.
Už týdny dopředu se těšila na maturitní ples jedné ze svých nejlepších kamarádek. Měl tam jít její dobrý kamarád, kterého už celou věčnost neviděla, ale nikoho jiného tam znát neměla. Tuto skutečnost se ověřila nedlouho po svém příchodu. Nepotkala nikde žádnou známou tvář, ale nevadilo jí to, ten večer neměla moc náladu potkávat staré známé a vést s nimi hloupé rozhovory, které by obsahovali jen několik ohraných vět-"Ahoj. Jak se máš? Ujde to, co ty? Jo, fajn. Kde jsi teď na škole?"- a pak trapné ticho.
Sedla si k baru, obědnala si skleničku bílého vína a zapálila si cigaretu. Její pozornost upoutal tak dvacetiletý pohlední kluk sedící u baru ob několik míst od ní. Seděl na rohu a usrkával ze skleničky s napohled neškodným džusem, ona ovšem nepochybovala o tom, že v džusu je přimíchaná také vodka.
Když si všiml jejího zkoumavého pohledu, umál se na ní a pozvedl sklenku v přípitkovém gestu a ona ho napodobila. Dopila zbytek vína a barmanka jí okamžitě vyměnila skleničku za plnou. Tázavě se na barmanku podívala a ona jen kývla hlavou směrem k onomu klukovi, který čekal, až se na něho podívá. Koketně se na něho usmála a zhluboka se napila. On se zvedl a zamířil k ní. "Nebudu ti říkat jak se jmenuju, je to zbytečné. " Zblízka mu připadala ještě víc okouzlující. "Na krásu," řekl a pozvedl ,aby si s ní přiťukl. Když se napil, chtěl pokračovat v zatím jednostranné konverzaci, ale jeho zrak spočinul na mladíkovi, který se postavil vedle dívky a vzal ji kolem pasu. "Ahoj, Dana říkala, že jsi tu dneska jenom kvůli mě, prý tu nebudeš nejspíš znát nikoho dalšího," řekl nově příchozí a trochu se zamračil na kluka, který seděl vedle ní. "Zato ty tu máš mít známích až moc," odpověděla trochu příkřeji než původně chtěla a odstrčila ruku, která jí svírala v pase. "Myslím, že se půjdu podívat, kde jsou, ty se zatím seznamuj, stejně ti nebudu moct věnovat celý večer, s tím, kolik tu budu mít kamarádů..." řekl trochu podrážděně a odešel.
"Tvůj přítel?" zeptal se opatrně její nový společník. "Kamarád, dlouho jsme se neviděli," opravila ho a napila se vína. "To jsem rád," řekl s úsměvem. Zmateně se na něho podívala. Měl nádherné oči, na tu dálku si toho nejprve nevšimla, ale teď když je viděla zblízka, se jí zatajil dech. Ve sporém světle lamp vypadaly jako hustá horká čokoláda. Lemovaly je závoje hustých černých řas. Každá dívka by pro takové řasy vraždila."...rád že s ním nechodíš," doplnil a skolnil zrak ke sklenici, jako by nechtěl vidět její reakci. Musela se tomu zasmát, vypadal roztomile, když na ni hrál rozpaky. "Proč? Neříkej, že tvoje úmysli jsou naprosto počestné a nejde ti jen o to, zatáhnout mě na záchod a tam si to se mnou rozdat, protože ti stejně neuvěřím." Ublíženě na ni pohlédl:" Nejde." Sklonila hlavu, přivřela oči tak, že vypadala jako šelma připravená k útoku a přes řasy ho chvíli pozorovala:"Přesvědčíš mě?" zeptala se nakonec. Šibalsky se usmál a naklonil se až k ní, přitiskl jí své rty na ucho a pošeptal jí své jméno. Rozesmála se: "Dobře, věřím ti." Potom mu na rameno diskrétně zaklepal vysoký dobře udržovaný čtyřicátník. "Omluv mě, musím si teď něco zařídit, později si tě najdu," řekl ve spěchu, když už se zvedal ze židle.
Zatímco si trpělivě nechala svým kamarádem představovat celé tlupy lidí, jejichž jméno zapoměla do deseti sekund, přemýšlela o klukovi, který si s ní nechtěl dnes jen zaflirtovat, popřípadě se s ní vyspat. Asi to nemyslel tak moc upřímně, když už se celé hodiny neukázal. Nejspíš to teď u baru zkouší na jinou dlouhonohou blondýnu.
Bylo už skoro půl jedné ráno, když k ní přistoupil onen počestný kluk a pozval ji na drink. S potěšením pozvání přijala. Čas jí s ním ubíhal velmi rychle, dobře se bavili. Připadalo jí, že už ho musí znát strašně dlouho, úplně jí uchvátil svou povahou i vzezřením.
"Promiň, počkej chvilku, musím si odskočit," řekl pár minut před druhou hodinou ranní a odešel. Trvalo mu to nějak dlouho. Když se konečně vrátil, vypadal na první pohled, jako by celé hodiny plakal. Měl zarudlé oči a zvláštně rychle dýchal. Posadil se zpátky na své místo a řekl něco nesrozumitelného. Pořádně se mu podívala do očí, ve kterých našla dvě zorničky maličké jako špendlíkové hlavičky. Jaho krásné oči, které připomínaly čokoládu, jí teď připadaly jako z hororu. Snažila se skrýt zděšení, zatímco on se tvářil lhostejně a nepřítomně. Pokusila se na něho promluvit, ale jen se na ni koutkem oka podíval a něco zabručel.
Bylo jí jasné co dělal na záchodě takovou dobu. Zvedla se a bez pozdravu odešla.
Asi nikdy nepotká normálního kluka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 demagog demagog | Web | 5. ledna 2011 v 7:56 | Reagovat

"Promiň, počkej chvilku, musím si odskočit z okna," řekl sebevrah pár minut před druhou hodinou ranní a odešel si ho otevřít. Trvalo mu to nějak dlouho. Když ho konečně zvrátil, vypadal na první pohled, jako by celé hodiny kakal. Měl zarudlé oči a zvláštně rychle dýchal. Posadil se zpátky na své místo na parapetu a řekl něco nesrozumitelného. Pořádně se mu podívala do očí, ve kterých našla dvě zorničky maličké jako špendlíkové hlavičky.A pak jen hop a byl tuhej.

to byl text z tvého blogu přepracován odbornikem na blbiny

2 halter cocktail dress halter cocktail dress | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 9:48 | Reagovat

Thanks so much for writing this good content! Looking forward to reading more.
http://www.isdress.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama